ចាន់ថេង អាយុប្រាំឆ្នាំ រៀនថ្នាក់ទីមួយ។ ថ្ងៃមួយនៅសាលារៀនចាន់ថេងយំល្ហែបៗ។ នាយកឃើញបែបនេះ អាណិត “ម៉េចបានជាក្មួយយំ?”។ “ម៉ាក់ឲ្យ ១០០ ឥឡូវបាត់ហើយ ហ៊ី… ហ៊ី…”។ លោកនាយកញញឹម “កុំស្ដាយនេះអ៊ំឲ្យ ១០០វិញ”។ បាន១០០ភ្លាម ចាន់ថេងយំកាន់តែខ្លាំង។ “ហ្អា៎ក! ម៉េចបានកាន់តែយំអញ្ចឹងក្មួយ?”។ ចាន់ថេងនិយាយផងយំផង “កុំអីបាន២០០…”។ “បានហើយឈប់យំ ហ្នេះអ៊ំឲ្យ១០០ទៀត!”។ ចាន់ថេងយំខ្លាំងមែនទែន “កុំអីបាន៣០០…”។ “ឈប់យំ! ទះងាប់ឥឡូវ! ម៉េចចេះ…” លោកនាយកស្រែកគំហក។
រឿង៖ ស្ដាយទ្វេ
Copyright 2020 TAMDAN
By Voun Saphon
- ទំព័រដើម
- ចំណេះដឹងថ្មី
- _ចំណេះដឹងជាអត្ថបទ
- _ ចំណេះដឹងជាសម្លេង
- _ ប្រវត្តិសាស្រ្តពិភពលោក
- _ភូមិសាស្រ្តនយោបាយ
- គំនិត ទ្រឹស្ដី ការអប់រំផ្លូវចិត្ត
- _គូ សុភាព
- _ ឃីម សុខហេង
- _ គួច ម៉េងលី
- _DJ NaNa
- _អោម សេងបូរ៉ា
- _ អួន សារ៉ាត់
- _សម្ដីមាស
- ការកំសាន្ដ
- _ចម្រៀងសម័យ
- _ មរតកចម្រៀងដើម
- _រឿងកម្លែងខ្លីៗ
- រាត្រីរន្ធត់
- ប្រវត្តិបុគ្គលល្បីៗ
- មហាសេដ្ឋីពិភពលោក
- ប្រវត្តិសាស្រ្ត
- ប្រជុំរឿងព្រេងខ្មែរ
- ទេសចរណ៏
- ប្រសាទបុរាណ
- វិជ្ជាមេផ្ទះ